Když čas už nebyl tak jako dřív,
vzpomněl sis na to co není hřích.
Když slzy padaly jako ranní kapky rosy,
vzpomněl sis na doby co radost nosí.
Když láska zmizela jak blesky po bouři,
vzpomněl sis na volnost co po nebi krouží.
Když radost utekla daleko za hory,
vzpomněl sis na větu: "I´m sorry."
Když se vše co jsi kdy měl ztratilo,
vzpomněl sis na slunce co kdysi svítilo.
Když vztek ovládl celé tvé srdce,
vzpomněl sis na mě přece.
Když bohatství okupovalo celý svět,
vzpomněl sis na to nic nemět.
Když nenávist zatmavovala všechnu pravdu,
vzpomněl sis na minulost a překročils´ tu hradbu.
Když úsměv povadl jak okvětní lístky růže,
vzpomněl sis na mě jedinou kdo pomůže.
Když se stalo co se stalo,
vzpomněl sis na to co bylo hodně a zároveň málo.