Než se ráno s nocí setká
své slzy do pavučin vetkám.
Jako rosa, budou se lesknout v záři hvězd.
Zatni zuby a ruce stiskni v pěst.
Bylo to zklamání, už neříkej nic.
Je ti vidět v očích, žes čekala víc.
Nechal tě jít a za jinou šel,
zoufalství v tvé tváři vychutnat si chtěl.
I když tě pořád možná má rád
dávno jste poznali, co je to pád.
A den se ke konci pomalu chýlý,
ty pořád čekáš jen na tu chvíli.
Kdy poslední paprsek slunce pohladí tvou tvář,
očistná noc začne, všude hvězdy, všude zář.
A pak si všimne tvého pláče a přijde mu to líto,
pohlédne ti do očí a řekne: "Odpusť mi to."
Pak si všimneš, že i on má v očích slzy
a pak ti dojde, že ho to fakt mrzí.
Chytni mě za ruce než se naše srdce minou.
Ve slané pavučině naše slzy navždy splynou.
Ahoj Katko. Tadle básnička je fakt úplně nejhezčí :0( sice trochu smutná ale prostě krásná. Vážně nádherně píšeš ;0) úbec bych to do tebe neřekla... Tak se měj a pokračuj v tom hlavně :0) Pá