Chlad se jí rozlévá do žil,
Prostupuje až k srdci,
Které krvácí na Tvé dlani.
Přemýšlíš, kdo by tohle přežil...
Přemýšlíš a smutně se díváš na ní.
Krev jako čokoláda vytéká z rány
Už se zavírají od života brány.
Slyšíš její poslední vydechnutí
A už to fakt nevydržíš,
Z úst Ti uteče zoufalý sten.
V tomhle světě není k hnutí,
Když zmizel i tenhle křehký sen.
Krev jako čokoláda smyslně ji olizuje,
Ale nikdo Tě, můj drahý, nelituje.
Ta tmavá krev, krev jako čokoláda
Stéká po jejím těle,
Které Ti bezvládně visí v náručí.
Proč odchází, vždyť má Tě tolik ráda.
Odchází...a to Tě totálně umučí.
Krev jako hustá čokoláda
Do Tvých snů se stále vkrádá.
Tvoje slzy smáčí její tváře,
Ty tváře čokoládový.
Už nemáš chuť žít.
Nezbylo Ti ani trochu jiskry, jasu, záře,
O které si necháš naposledy snít.
Krev jako čokoláda nedá Ti spát
A takhle to zůstane asi napořád.
Její tělo pomalu klesá na zem,
Oči se mírně chvějí
A zavřou se, navždy.
Ale ty žiješ dál nocí i dnem.
Objevují se myšlenky sebevraždy.
Krev jako čokoláda valí se ven.
Ty najednou doufáš, že je to sen.
Jasně, proč žít, když ona je mrtvá.
A krev jako čokoláda
Pomalu stéká po Tvém těle.
Ona byla Tvůj kompas, oceán i kotva.
Zemřela a pak zbyla vzpomínka, nesměle.
Krev jako čokoláda sladká
S láskou navždy Tvoje Katka.