Stínem mých řas
proudí temný jas.
Je to bez času, je to bez řečí.
Cítím se s Tebou napořád v bezpečí.
Já nenávidím slzy, protože brečím.
Nenávidím lásku, protože miluji.
Nenávidím Tebe, protože Tě mám i nemám.
Tak proč mě zas rozbrečíš,
Když už jsem zapomněla.
"Pojď ke mně blíž."
Řekls a já rozplakat se směla.
Říká se: "Pomni a nezapomni," ...jenže já chci zapomenout
na ty krásný chcíle s Tebou.
Ošlehaná mysl plamenů, oheň rozdmýchá
Touhu v mém srdci, kterou jsem tak dlouho zkrývala.
Slzavá údolí lemovaná srdcem.
Stále se milujem, i když nechcem.
Oheň touhy spaluje srdce i mysl,
Ale můj život stále nemá smysl.
Miluji Tě, přesto se mi to říká špatně,
sama tomu nevěřím.
Všechno se stalo tak chvatně,
tentokrát nenaletím.
Chci být sama a všechno si rozmyslet,
ale když se zastavím, tak na mě nepočkáš.
Uplyne pár minut, týdnů, let
a nikdy víc se mě nedočkáš.
Já Tě nechci milovat, tak na všechno zapomeň,
jako bys to nikdy nevěděl.
Navždy zkončit, neopakovat znova,
tak prosím zapomeň úplně všechny slova.
čau, napiš zas něco, je tady nějak mrtvo Káťo...