Zítra, až mě slunce zase políbí svými paprsky,
Otevřu oči, stejně jako včera.
Už jako stroj, stejné pohyby těla.
Takovej je život single, bez lásky.
Slunce mě mrazí v zádech.
Půjdu dál, každodenní rutinou, bez emocí.
Jako v začarovaném kruhu.
Dělám sama sobě sluhu.
Ať jdu světlem nebo tmou, dnem nebo nocí.
Všechno splývá v šeď.
Ubíhající krajina jakoby kopírovala tu včerejší.
A do srdce se vkrádá smutek, vyhání apatii.
Zoufale vzývám tu srdeční alchymii.
Hledám jakýkoliv náznak, vnitřní či vnější.
Už nechci být sama.
pěknej blog!