Naděje zracená v dálkách časů
Tě volá.
Záleží jen na Tobě, zda uposlechneš jejího hlasu
Tak jdi.
Jako tulák, v hvězdném prachu cest,
Bloudíš
Nekonečnou rovinou všech těch lidských měst
Navždy.
Cestou mezi paneláky ji konečně jednou zříš,
Tu naději,
Že je to jen klam nikomu nevěříš.
To nemohou být lži.
Pustíš ji k sobě do strdce a ona ho svými drápy rozedře až do krve.
Srdce slábne.
"Odejdi." Prosíš a uznáváš prohru poprvé
A naposled.